Kolega si s AI napsal firemní aplikaci. Kdo ji bude udržovat?

Nástroj, který vznikl za víkend a už ho nikdo nevypne.

Ve firmě to začne nenápadně. Vedoucí skladu nebo obchodu si s AI naklikal malou aplikaci na hlídání zakázek, na kalkulace nebo na schvalování dovolených. Běží mu na vlastním počítači nebo na bezplatné službě, a protože šetří hodiny práce, začnou ji používat další lidé.

Za měsíc na ní závisí provoz. Nikdo ale neví, kde jsou uložená data, kdo k nim má přístup, ani jak se aplikace spouští po restartu. Autor je jediný, kdo tomu rozumí, a to jen napůl, protože kód psal stroj.

Prototyp a provoz jsou dvě různé věci.

Lupa.cz tento týden popsala, kam se vývoj softwaru s AI posouvá. Autor Marek Přibáň uvádí, že vibe coding, tedy zadávání práce AI bez důkladné kontroly výsledku, se hodí na prototypy a interní nástroje. U softwaru, na kterém stojí peníze nebo citlivá data, podle něj nestačí (Lupa.cz, Marek Přibáň, 8. 10. 2026).

Popisuje také přístup, který pojmenovává Agentic Development Lifecycle. Podle článku jde o "přístup, který do celého procesu vývoje systematicky zapojuje AI agenty". Důležité je slovo proces: AI píše kód, ale zadání, kontrolu a rozhodnutí dělá člověk podle předem daných kroků (Lupa.cz, Marek Přibáň, 8. 10. 2026).

Pro českou firmu do 250 lidí z toho plyne jednoduchá věc. Nástroj od kolegy nemusíte zakazovat, protože často řeší skutečný problém. Jen ho nemůžete nechat v provozu stejně, jako vznikl.

Co chtít po každé aplikaci, ať ji psal kdokoli.

Tyto požadavky platí stejně pro kolegu s AI, pro externího programátora i pro velkého dodavatele. Jakmile na aplikaci závisí práce firmy, chci vidět pět věcí:

• Kontrolu kódu. Druhý člověk, ideálně nezávislý na autorovi, si přečte, co aplikace dělá s daty a komu posílá informace ven.
• Testy. Automatické ověření, že po úpravě pořád funguje to, co fungovalo včera.
• Popis provozu. Na jedné straně papíru: kde aplikace běží, jak se spouští, kde jsou zálohy a kdo má přístupy.
• Vlastnictví kódu. Zdrojový kód patří firmě a leží na místě, ke kterému se dostane i bez autora.
• Jmenovaného správce. Konkrétní člověk, který ví, že je za aplikaci zodpovědný, a má na ni čas.

Stejnou otázku řeším u dodavatelů v článku o tom, co se stane s daty, když dodavatel skončí. U kódu z AI je to totéž, jen dodavatelem je zaměstnanec, který může zítra dát výpověď.

Kdy se vyplatí udělat řádné zadání dřív.

Malý nástroj pro jednoho člověka, který nesahá na zákaznická data, stačí nechat být. Změní se to ve chvíli, kdy ho začnou používat další lidé, kdy do něj putují osobní údaje nebo ceny, nebo kdy na něm závisí fakturace či expedice.

V tu chvíli je levnější nástroj nechat sepsat jako zadání, než ho zachraňovat po výpadku. Rozsah první verze má být malý, jak popisuji v článku o tom, proč malé projekty vycházejí a velké skoro nikdy. Zadání z nápadu kolegy vznikne za pár dní a firmě pak patří, ať ho realizuje kdokoli. Pokud je potřeba aplikaci postavit znovu a pořádně, dělám i aplikace na míru, kde je kód vždy klientův.

Co s tím teď.

Pokud ve firmě nic podobného nevzniklo, nebo jde o nástroj, který používá jeden člověk pro sebe, nepotřebujete nic řešit. Jinak se zeptejte, které aplikace ve firmě jsou dnes nepostradatelné a kdo z lidí ví, jak fungují.