Váš systém roste s firmou dvacet let. Než ho vyměníte, sepište, co v něm je.
Soupis starého systému je jedna až dvě stránky o tom, co systém dnes dělá, kdo se na něj spoléhá a co s ním souvisí. Bez něj dodavatelé nabízejí podle toho, co jim řeknete na schůzce, a skryté úpravy se objeví až v ceně nebo po spuštění. Sepsat ho zvládnete sami za pár týdnů, ještě než někoho pozvete.
Petr Kokoška, Manta IT · publikováno 27. října 2026
Proč firma po letech neví, co na systému stojí
Informační systém, který firma používá dvacet let, nikdo nenavrhl najednou. Přibývala v něm pole, přehledy a napojení na další programy, vždy kvůli něčemu konkrétnímu. Dokumentace se přestala psát, původní správce odešel a dnes už přesně neví nikdo, co je s čím propojené.
Na to upozorňuje Robert Fárek, ředitel společnosti ITeuro, v časopise IT Systems, 9/2026: kdo vybírá nový podnikový systém, rozhoduje o tom, jak bude firma fungovat dalších 10 až 15 let. Nejdražší chyby podle něj přicházejí ještě před první schůzkou s dodavatelem.
Můj pohled z projektů, které jsem vedl: firma, která neumí popsat svůj současný systém, nemůže poctivě porovnat nabídky na nový. Každý dodavatel ocení jiný rozsah, protože každému popíšete trochu jiný systém.
Co sepsat, než pošlete první poptávku
Nemusíte rozumět databázím. Soupis se opírá o otázky, na které odpoví lidé z firmy, ne technik.
- Kdo systém používá a k čemu. Ne podle zákaznických licencí, ale podle toho, kdo se do něj přihlásí v pondělí ráno. Do soupisu patří i tabulky a ruční postupy, které systém obcházejí.
- Jaké úpravy v něm jsou: vlastní pole, přehledy, tiskové sestavy, schvalování. U každé jedna věta, proč vznikla a kdo ji dnes ještě používá.
- S čím je systém propojený: účetnictví, sklad, e-shop, výroba, banka, výstupy pro úřady. U každého propojení, kudy data jdou a kdo to umí opravit.
- Kdo ví, jak věci fungují. Jména lidí, ne funkcí. Jestli ten člověk za dva roky odejde, je to nejdůležitější řádek soupisu.
Potom každou položku označte jedním ze tří slov: nutné, zvyk, nevíme. Nutné je to, bez čeho firma nevystaví fakturu nebo nedodá zakázku. Zvyk je to, co někdo dělá, protože se to tak dělalo vždy. Nevíme je poctivá odpověď a práce, kterou je lepší udělat teď než po podpisu smlouvy.
Nový systém nemá kopírovat starý jedna ku jedné
Po soupisu se ukáže, co je skutečné know-how firmy a co jen stará náplast. Fárek to formuluje takto: nové ERP "nemá být digitálním muzeem rozhodnutí, která někdo udělal před 15 lety" (IT Systems, Robert Fárek, 9/2026). Kdo chce po dodavateli přesnou kopii, dostane modernější technologii se stejnými komplikacemi, jen znovu naprogramovanými a znovu zaplacenými.
Stejný soupis se dá použít dvakrát. Nejdřív jako seznam toho, co nový systém musí umět, a co si může firma odpustit. Potom jako zadání, podle kterého dodavatelé nacení totéž a nabídky se dají porovnat na pět let dopředu včetně provozu, úprav a propojení, ne jen podle ceny licencí.
Soupis neříká, který systém koupit. Říká, co se bude kupovat. Teprve na tom se dá rozumně rozhodnout, jestli stačí menší řešení, upravit stávající nebo vyměnit celek. Stejně se dívám na přípravu firmy před větším nákupem: nejdřív zmapovat, kudy tečou data a kdo co dělá, potom vybírat.
Kolik času soupis zabere
U firmy do 250 lidí jde obvykle o několik rozhovorů po hodině s lidmi z účetnictví, skladu, obchodu a výroby, k tomu hodina s tím, kdo systém spravuje. Výstupem je tabulka, ne studie. Důležité je, aby ji vedení přečetlo a řeklo u každého řádku, jestli ho chce zachovat.
Hotový soupis má ještě jeden efekt. Když se firma potom ptá dodavatelů, ptá se konkrétně: "Jak váš systém pokryje schvalování objednávek nad určitou částku?" Takové otázky odliší dodavatele, kteří firmě rozumějí, od těch, kteří jen předvádějí obrazovky.
Co s tím teď.
Pokud systém vyměňovat nehodláte a máte vše popsané, soupis nepotřebujete. Pokud výměnu zvažujete a nikdo neumí říct, co všechno na systému visí, začněte čtyřmi otázkami výše.
Soupis sepíšu s vámi a udělám z něj zadání, podle kterého dodavatelé nacení totéž a nabídky porovnáte na pět let.